Odpověď: Čistota je odstranění nečistot a očištění se.
Odstraněním nečistot se myslí odstranění všech nečistot z těla, oděvu a místa, kde se člověk modlí.
Očištěním se myslí očista člověka po znečištění a zahrnuje malou očistu (wudu), velkou očistu (ghusl) a náhradní očistu (tajamum) pro toho, kdo nemá nebo nemůže použít vodu.

Odpověď: Většina nečistot se čistí vodou, dokud nejsou odstraněny.
Co se týká psí misky, pokud ji chce člověk použít, ta se myje sedmkrát - vodou a poprvé pískem.

Odpověď: Prorok (mír a požehnání s ním) řekl: „Pokud muslim (v jiné verzi věřící) udělá malou očistu (wudu) a umyje si obličej, vytratí se s vodou (v jiné verzi s poslední
kapkou) z jeho obličeje všechny hříchy, na které pohlédl, a když si umyje ruce, vytratí se s vodou (v jiné verzi s poslední kapkou) z jeho rukou všechny hříchy, které jimi spáchal, a když si umyje nohy, vytratí se s vodou (v jiné verzi s poslední kapkou) z jeho nohou všechny hříchy, ke kterým šel, až bude zcela čistý ode všech hříchů." Tento hadíth zaznamenal Muslim.

Odpověď: Třikrát umýt ruce až po zápěstí,
třikrát si vypláchnout vodou nos a ústa.
Vypláchnutí úst vodou se dělá třikrát.
Vypláchnutí nosu se dělá také třikrát,
a to tak, že se do pravé ruky nabere voda, natáhne do nosu na propláchnutí a pak se vypudí do levé ruky.
Poté si umýt třikrát obličej,
pak třikrát ruce až po lokty,
poté si přetřít rukama celou hlavu tam a zpět a uši
a poté si třikrát umýt nohy až po kotníky.
Toto je nejlepší způsob malé očisty. Tak ji dělal Prorok ﷺ, jak je zaznamenáno v hadíthech ve sbírkách Buchárího a Muslima. Vyprávěli je ‘Uthmán, ‘Abdulláh Ibn Zajd a další. Také bylo zaznamenáno v Buchárím, že Prorok ﷺ dělal očistu jednou a dvakrát. Tím se myslí, že mytí buď neopakoval, nebo ho dělal pouze dvakrát a ne třikrát, jak bylo zmíněno výše.

Odpověď: Pokud muslim jednu z těchto povinností neudělá, jeho očista je neplatná. Jsou to:
1 - umytí obličeje, kam patří i vypláchnutí úst a nosu.
2 - umytí rukou až po lokty,
3 - přetření hlavy a uší,
4 - umytí nohou až po kotníky,
5 - správné pořadí při malé očistě. To znamená nejdříve omýt obličej, poté ruce, poté přetřít hlavu a nakonec omýt nohy.
6 - nepřetržitost, to znamená vykonat celou očistu najednou, bez dlouhého přerušení.
Například, pokud si někdo omyje obličej a poté vědomě přeruší očistu na tak dlouho, až obličej sám oschne (za normálních podmínek), musí začít znovu od začátku, tzn. omýt si obličej znovu.

Odpověď: Doporučené věci jsou takové, za které je odměna u Boha, ale pokud jsou vynechány, není to hřích a očista je platná:
1 - říct na začátku bismilláh,
2 - použít siwák,
3 - umýt ruce až po zápěstí,
4 - mýt mezi prsty,
5 - opakovat mytí dvakrát nebo třikrát,
6 - začínat při mytí pravou stranou,
7 - po skončení malé očisty říct: „Ašhadu an lá illáha ilá lláhu wahdahu lá šaríka lah, wa ašhadu anna muhammadan 'abduhu wa rasúluh" (Vyznávam, že není boha, kromě Boha, který nemá žádného společníka, a že Mohamed je jeho otrok a posel),
8 - po ukončení malé očisty se pomodlit dvě raka’a.

Odpověď: Malou očistu ruší, pokud z těla vyjdou plyny, stolice, moč nebo výtok, který vytéká při vzrušení,
a také hluboký spánek, ztráta rozumu a ztráta vědomí
a snězení velbloudího masa.
Podle některých učenců malou očistu ruší také přímé dotknutí se pohlavních orgánů.

Odpověď: Tajamum je očista pískem místo vody, pokud člověk nemá vodu nebo ji nemůže použít.

Odpověď: Jednou udeřit dlaněmi o zem a poté si jimi jednou přetřít obličej a ruce až po zápěstí.

Odpověď: Tajamum ruší vše, co ruší malou očistu,
a také pokud člověk najde vodu dříve, než se pomodlí.

Odpověď: Al-chufajn jsou kožené boty, které se dříve nosily.
Ponožky je možné přirovnat k al-chufajn a přetřít je.
Přetírání ponožek se dělá místo umytí nohou u malé očisty.

Odpověď: Smyslem tohoto nařízení je ulehčení lidem, zvláště v zimě a na cestách, kdy je těžké si sundávat ponožky a mýt nohy.

Odpověď:
1 - Aby je člověk oblékl v době, kdy je očištěn (má malou očistu).
2 - Aby tyto ponožky byly čisté a nebyla na nich žádná (rituální) nečistota.
3 - Aby tyto ponožky byly dlouhé a zakrývaly celou nohu až po kotník.
4 - Aby je člověk nepřetíral déle, než je určená doba. Tzn. den a noc pro toho, kdo necestuje, a tři dny a tři noci pro toho, kdo je na cestách.

Odpověď: Noha se přetírá tak, že se namočí ruce a pravá ruka se položí na nárt a levá ruka na chodidlo pravé nohy a oběma rukama se přetře noha od prstů až po patu a kotník. Poté se stejným způsobem přetře levá noha, ale tak, že levá ruka je na nártu a pravá na chodidle.

Odpověď:
Když vyprší čas přetírání ponožek. Tzn. uplynutí tří dnů a tří nocí pro cestujícího a dne a noci pro toho, který necestuje.
2 - Jakmile si člověk po přetření ponožky sundá, nemůže je již znovu obléknout a přetřít je.

Odpověď: Modlitba je uctívání Boha určitými slovy a činy a začíná slovy Alláhu akbar a končí slovy as-salamu alajkum wa rahmatulláh.

Odpověď: Ano, modlitba je povinná pro každého muslima.
Pravil Všemohoucí: {dodržujte modlitbu, neboť modlitba je pro věřící předepsána v čas stanovený!} [Súra Ženy: 103]

Odpověď: Všichni muslimové se shodli na tom, že ten, kdo odmítá modlitbu (tj. tvrdí, že není povinná), je považován za nevěřícího.
Prorok (mír a požehnání s ním) řekl:
„Smlouvou, která je mezi námi a nimi, je modlitba, a ten, kdo jí zanechá, se stane nevěřícím.”
Zaznamenali ho Ahmad, Thirmidhí a jiní.

Odpověď: Povinných modliteb je pět:
modlitba fadžr, která má dvě raka’a, modlitba zuhr, která má čtyři rak’a, modlitba ‘asr, která má čtyři rak’a, modlitba maghrib, která má tři rak’a, a modlitba ‘iša, která má čtyři rak’a.

Odpověď:
1 - islám, protože modlitba nevěřícího není platná,
2 - rozum, protože modlitba blázna není platná,
3 - dospělost, protože dítě nerozumí tomu, co dělá, a proto v jeho věku není modlitba platná,
4 - úmysl,
5 - aby již nastal předepsaný čas dané modlitby,
6 - rituální čistota těla,
7 - čistota těla, oblečení a místa od rituálních nečistot,
8 - zakrytí nahoty,
9 - stát ve směru qibly.

Odpověď: Pilířů modlitby je čtrnáct:
Stání pro toho, kdo je toho schopný,
Říci na začátku slova: „Alláhu akbar."
Přečíst súru al-Fátiha.
Poklona (rukú’), kdy má člověk rovně ohnutá záda.
Narovnání se z poklony,
tomu se arabsky říká (´itidál).
Padnutí na tvář (sudžúd). V kontaktu s podlahou by mělo být sedm částí těla: čelo a nos, ruce, kolena a prsty obou nohou.
Zvednutí se ze sudžúdu.
Sezení mezi sadždami.
Je doporučeno sedět na levé patě s pravou nohou mírně doprava a opřenou o prsty.
Setrvání ve všech pozicích, což znamená, že ve všech pozicích (stání, poklona, padnutí na tvář a sezení) by měl člověk chvíli v klidu setrvat.
Poslední tašahud.
A sezení při něm.
Závěrečný pozdrav (taslím), to je říci: „As-salámu alajkum wa rahmatulláh." Podle některých učenců je povinné ho říci dvakrát - vpravo a vlevo.
Správné pořadí pilířů, stejně jak bylo předtím uvedeno u malé očisty. Pokud by někdo například udělal nejprve sadždu místo poklony, musel by se vrátit, udělat poklonu a znovu sadždu, jinak by jeho modlitba byla neplatná.

Odpověď: Povinných věcí v modlitbě je osm:
1 - ostatní takbíry (slova „Alláhu akbar") kromě prvního (ten je pilířem).
2 - slova: „Sami’ Alláhu liman hamidah," jak pro imáma, tak pro toto, kdo se modlí sám.
3 - slova: „Rabbaná wa laka-l-hamd."
4 - říci v pokloně: „Subhána rabí-l-‘azím" jednou.
5 - říci v sudžúdu: „Subhána rabí-l-‘alá" jednou.
6 - říci mezi sadždami: “Rabbi-ghfir lí."
7 - první tašahhud.
8 - sezení při prvním tašahhudu.

Odpověď: Doporučené věci v modlitbě jsou tyto:
1 - Říci po prvním zasvěcujícím takbíru:
„Subhánaka-l-lá humma wa bi-hamdika, wa tabáraka smuka, wa ta‘ála džadduka, wa lá iláha ghajruka.”
(Bud’ sláva Tobě, ó Bože, i chvála Tobě a bud’ požehnáno jméno Tvé a povznesena vznešenost Tvá a není boha kromě Tebe.)
2 - říci: „A'údhu billáhi minaš-šajtáni-r-radžím."
3 - před recitací súry al Fátiha říci: „Bismilláhi."
4 - po její recitaci říci: „Ámín."
5 - čtení další súry po Fátize.
6 - pro imáma čtení nahlas.
7- po slovech: „Sami’ Alláhu liman hamidah” říci: „Mil’a s-samáwáti wa mil’a l-ard, wa mil’a má ši’ta min šaj'in ba‘du."
(Necht’naplní se jí nebesa i země i to, co si budeš ještě přát.)
8 - v pokloně říci:
„Subhána rabí-l-‘azím” více než jednou.
9 - v sudžúdu říci: „Subhána rabí-l-‘alá” více než jednou.
10 - mezi sadždami říci: „Rabbi-ghfir lí” více než jednou.
11 - po posledním tašahhudu říci modlitbu za Proroka a poté říkat prosby (dua).
Doporučené věci týkající se činů:
1 - zvednutí rukou u prvního zasvěcujícího takbíru.
2 - zvednutí rukou před poklonou.
3- zvednutí rukou u zvednutí se po pokloně.
4 - položení rukou po jejich posledním zvednutí.
5 - při recitaci Koránu položit pravou ruku přes levou.
6 - při modlitbě se dívat před sebe na koberec.
7 - stát v mírném rozkroku.
8 - při pokloně si dát ruce s roztaženými prsty na kolena a mít hlavu a záda v jedné přímce.
9 - dotýkat se částmi těla (ruce, nohy, čelo a nos) přímo země.
10 - správný způsob provedení sudžúdu, kdy břicho je opřené o stehna, lokty jsou od těla v úrovni ramenou, prsty rukou i nohou jsou lehce roztažené a položené na zemi směrem ke qible.
11 - správné sezení mezi sadždami a v prvním tašahhudu: sezení na levé patě s pravou nohou mírně doprava a opřenou o prsty.
A správné sezení při posledním tašahhudu: sezení na zemi na levé straně, kdy je pravá noha natočena mírně doprava a opřena o prsty (z polohy u sezení mezi sadždami sesednout na zem).
12 - při sezení mezi sadždami mít ruce položené na stehnech a stejně tak při sezení při tašahhudu, kromě toho, že pravá ruka se sevře v pěst kromě palce, který se spojí s prostředníčkem, a ukazováček se zvedne a buď se nechá zvednutý, nebo se zvedá při jméně Božím.
13 - otáčení hlavy vpravo a vlevo při závěrečném pozdravu.

Odpověď:
1 - Nedodržení nějaké podmínky nebo pilíře modlitby.
2 - úmyslné mluvení.
3 - pití a jezení během modlitby.
4 - příliš mnoho pohybů, které nepatří do modlitby.
5 - úmyslné zanechání nějaké povinnosti modlitby.

Odpověď: Způsob modlitby:
1 - postavit se směrem ke qible.
2 - mít úmysl modlit se určitou modlitbu. Tento úmysl se ale nemá říkat nahlas.
3 - říci: „Alláhu akbar" a zvednout při tom ruce nad ramena.
4 - položit pravou dlaň přes levou ruku a dát obě ruce na hruď.
5 - poté říci: „Alláhumma bá‘id bajní wa bajna chatájája kamá bá‘adta bajna l-mašriqi wa l-maghrib, Alláhumma naqqiní min chatájája, kamá junaqqa th-thawbu-l-abjadu
mina-d-danas, Alláhumma ghsilní min chatájája, bi-l-má’i wa-th-thaldži wa-l-barad."
(Ó Bože, vzdal mě od mých hříchů, jako jsi vzdálil východ od západu, ó Bože, očisti mě od mých hříchů, jako se očist’uje bělostné roucho od nečistoty, ó Bože, omyj mě od mých hříchů sněhem, vodou a kroupami.)
Nebo říci: „Subhánaka l-láhumma wa bihamdika, wa tabáraka smuka, wa ta‘ála džadduka, wa lá iláha ghajruka.”
(Bud’ sláva Tobě, ó Bože, i chvála Tobě a bud’ požehnáno jméno Tvé a povznesena vznešenost Tvá a není boha kromě Tebe.)
6 - poté říci před recitací: „A'údhu billáhi min-aš-šajtáni r-radžím." (Utíkám se k Bohu před satanem prokletým). 7 - poté říci basmalu a recitovat první súru z Koránu (al-Fátiha): {Bismilláhi-r-rahmáni-rahím Al-hamdu lilláhi rabbi-l-‘álamín Ar-rahmáni-r-rahím Máliki jaumi-d-dín Ijjáka n’abudu wa ijjáka nasta'ín Ihdina-s-siráta-l-mustaqím Siráta-l-ladhína an’amta ‘alajhim ghajri-l-maghdúbi ‘alajhim wa la-d-dállín} [Súra Otevíratelka: 1-7]
Poté říci: „Ámín," což znamená: „Bože vyplň."
8 - poté recitovat něco dalšího z Koránu a při modlitbě fadžr recitovat něco dlouhého.
9 - poté udělat poklonu a říci při tom: „Alláhu akbar" a zvednout ruce. Je sunna při pokloně dát ruce s roztaženými prsty na kolena a mít hlavu a záda v jedné přímce.
10 - při pokloně třikrát říci: „Subhána rabí-l-‘azím." Je možné přidat: „Subhánaka-l-láhuma wa bihamdika, alláhuma ghfir lí."
11 - poté se zvednout z poklony a říci: „Sami’ Alláhu liman hamidah“ a při tom zvednout ruce. Ti, kteří se modlí za imámem řeknou: „Rabbaná wa laka-l-hamd."
12 - poté říci: „Mil’a s-samáwáti wa mil’a l-ard, wa mil’a má ši’ta min šaj'in ba‘du."
(Necht’ naplní se jí nebesa i země i to, co si budeš ještě přát.)
13 - poté padnout na tvář a říci při tom: „Alláhu akbar." Správný způsob sadždy je, aby se země dotýkalo sedm částí těla: čelo a nos, dlaně, kolena a prsty nohou. Lokty od těla, ne položené na zemi, a všechny části těla směřují ke qible.
14 - v sudžúdu třikrát říci: „Subhána rabí-l-‘alá" a je možné přidat: „Subhánaka-l-láhuma wa bihamdika, alláhuma ghfir lí."
15 - zvednout se ze sudžúdu a při tom říci: „Alláhu akbar."
16 - mezi sadždami sedět správným způsobem, tj. sezení na levé patě s pravou nohou mírně doprava a opřenou o prsty, a mít ruce položené na stehnech.
17 - v tomto sedu mezi sadždami říci: „Rabbi ghfir lí, wa rhamní, wa hdiní, wa rzuqní, wa džbirní, wa ‘áfiní."
18 - potom udělat další sadždu stejným způsobem jako poprvé.
19 - po sadždě se zvednout a říci: „Alláhu akbar" a modlit se druhé rak’a stejným způsobem jako první, kromě říkání proseb před recitováním Koránu.
20 - na konci druhého rak’a říci: „Alláhu akbar" a zůstat sedět.
21 - říci celý tašahud (pokud je modlitba o dvou raka’a): „At-tahijjátu lilláhi, wa-s-salawátu, wa-t-tajjibát, as-salámu ‘alajka ’ajjuha-n-nabíj wa rahmatulláhi wa barakátuhu, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádi-l-láhi s-sálihín. Ašhadu ’an lá iláha illa lláhu wa ašhadu ’anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh.”
(Veškerá úcta, všechny modlitby i slova výtečná patří Bohu, mír tobě, ó Proroku, a milost Boží i požehnání Jeho, mír nám i služebníkům Božím bezúhonným. Vyznávám, že není boha kromě Boha, a vyznávám, že Muhammad je Jeho otrok a posel.)
„Alláhumma salli ‘alá Muhammadin wa ‘alá áli Muhammadin, kamá salajta ‘alá Ibráhíma wa ‘alá áli Ibráhím, innaka hamídun madžíd, Alláhumma bárik ‘alá Muhammadin wa ‘alá áli Muhammadin, kamá bárakta ‘alá Ibráhíma wa ‘alá áli Ibráhíma, innaka hamídun madžíd."
(Ó Bože, sešli milosrdenství na Muhammada i rod Muhammadův, tak jako jsi seslal milosrdenství Abrahamovi i rodu Abrahamovu, věru Tys chvályhodný, slávyplný. Ó Bože, sešli požehnání na Muhammada i na rod Muhammadův, tak jako jsi seslal požehnání na Abrahama i na rod Abrahamův, věru Tys chvályhodný, slávyplný.) Poté poprosit Boha o dobro na tomto i budoucím světě.
22 - poté pozdravit napravo a říci: „As-salámu ‘alajkum wa rahmatulláh” a poté totéž říci nalevo.
23 - pokud má modlitba tři nebo čtyři rak’a, říci pouze první část tašahhudu.
24 - poté říci: „Alláhu akbar" a zvednout se do stoje a zvednout při tom ruce.
25 - poté se pomodlit stejným způsobem, jako bylo popsáno, kromě toho, že se recituje pouze súra al-Fátiha.
26 - správný způsob sezení při závěrečném tašahhudu je: sezení na zemi, na levé straně, kdy je pravá noha natočena mírně doprava a opřena o prsty (z polohy u sezení mezi sadždami sesednout na zem). Ruce mít na stehnech, jak bylo popsáno výše.
27 - při závěrečném sezení odříkat celý tašahhud.
28 - na závěr modlitby pozdravit napravo a říci: „As-salámu ‘alajkum wa rahmatulláh” a poté totéž říci nalevo.

Odpověď:
Slova: „Astaghfirulláh” (Prosím Boha o odpuštění) třikrát.
„Alláhumma anta m-s-salám wa minka-s-salám, tabárakta já dhá-l-džaláli wa-l-ikrám."

(Ó Bože, Tys Mír a od Tebe mír, bud’ požehnán, Ty, pln majestátnosti a vel- komyslnosti.)
„Lá iláha illa-l-láhu wahdahu lá šaríka lahu, lahu-l-mulku wa lahu-l-hamdu wa huwa ‘alá kulli šaj'in qadír, Alláhumma lá máni‘a limá ’átajta, wa lá mu‘tija limá mana‘ta, wa lá janfa‘u dhá-l-džaddi minka-l-džaddu."

(Není boha kromě Boha, Jediného, jenž nemá společníka žádného. Jemu náleží vláda i chvála a On má moc nad každou věcí. Ó Bože, nikdo nezadrží, co Tys daroval, a nikdo nedaruje, co Tys zadržel, a nikomu neprospěje jejich bohatství proti Tobě.)
„Lá iláha illa-l-láhu wahdahu lá šaríka lahu, lahu-l-mulku wa lahu-l-hamdu wa huwa ‘alá kulli šaj'in qadír, lá hawla wa lá quwwata illá billáhi, lá iláha illa-lláh, wa lá na‘budu illá íjjáhu, lahu-n-ni‘matu wa lahu-l-fadlu wa lahu-th-thaná'u l-hasanu, lá iláha illa-l-láhu
muchlisína lahu d-dína wa law kariha-l-káfirún."
(Není boha kromě Boha, Jediného, jenž nemá společníka žádného. Jemu náleží vláda i chvála a On má moc nad každou věcí. Není moci ani síly než u Boha a není boha kromě Boha, neuctíváme nic kromě Něho. On prokazuje dobrodiní, je hoden přednosti a Jemu náleží velebení nejnádhernější. Není boha kromě Boha, jemuž upřímně zasvěcujeme víru, i když se to nevěřícím protiví.)
„Subhánalláh” (Sláva Bohu) třiatřicetkrát.
„Alhamdulilláh" (Chvála Bohu) třiatřicetkrát.
„Alláhu akbar" (Bůh je větší) třiatřicetkrát.
A nakonec jednou říci k dovršení sta: „Lá iláha illa-l-láhu wahdahu lá šaríka lahu, lahu-l-mulku wa lahu-l-hamdu wa huwa ‘alá kulli šaj'in qadír." (Není boha kromě Boha, Jediného, který nemá společníka žádného, Jemu náleží vláda i chvála a On má moc nad každou věcí.)
Recitovat poslední tři súry z Koránu třikrát po modlitbě fadžr a maghrib a jednou po ostatních modlitbách.
Recitovat jednou Verš trůnu.

Odpověď: Dvě rak’a před modlitbou fadžr,
čtyři rak’a před modlitbou zuhr,
dvě rak’a po modlitbě zuhr,
dvě rak’a po modlitbě maghrib,
dvě rak’a po modlitbě ‘iša.
O odměně za tyto modlitby Prorok řekl: „Kdo se modlil dobrovolně dvanáct rak’a za den a noc, tomu za ně bude postaven dům v ráji." Tento hadíth zaznamenali Muslim, Ahmad a další.

Odpověď: Nejlepší den v týdnu je pátek. Prorok (mír a požehnání s ním) řekl: „Nejlepší den je pátek. V tomto dni byl stvořen Adam a navrácen k Bohu, v něm bude zatroubeno na pozoun, v něm udeří Hodina (kdy všichni zemřou), v tento den se za mne nejvíce modlete a vaše modlitba mi bude předvedena." Zeptali se: „A jak bude naše modlitba předvedena, když tvé tělo už bude prach?" Odpověděl: „Bůh zakázal zemi pohltit těla proroků.” Tento hadíth zaznamenal Abú Dáwúd a další.

Odpověď: Páteční modlitba je povinná (fard) pro každého dospělého muže, který necestuje a není zbaven rozumu.
Pravil Všemohoucí: {Vy, kteří věříte! Když voláno je k modlitbě v den páteční, pospíchejte vzpomínat Boha a zanechte obchodování! To bude pro vás lepší, jste-li vědoucí.} [Súra Pátek: 9]

Odpověď: Páteční modlitba má dvě rak’a, je společná s imámem, který čte nahlas, a před ní jsou dvě kázání.

Odpověď: Páteční modlitbu nelze zameškávat bez islámského důvodu. Prorok ﷺ řekl: „Kdo se nepomodlí tři páteční modlitby, protože to nepovažuje za důležité, tomu Bůh zapečetí srdce." Tento hadíth zaznamenal Abú Dáwúd a další.

Odpověď:
1 - udělat velkou očistu (ghusl),
2 - navonět se,
3 - obléci si nejlepší oblečení,
4 - jít do mešity časně,
5 - modlit se celý pátek co nejvíce za Proroka ﷺ,
6 - přečíst súru Jeskyně,
7 - jít do mešity pěšky,
8 - snažit se dělat prosby v hodině, kdy Bůh vyplňuje prosby.

Odpověď: ‘Abdulláh Ibn ‘Umar vyprávěl, že Posel Boží řekl ﷺ: „Společná modlitba je dvacetsedmkrát lepší než modlitba samotného jedince.” Tento hadíth zaznamenal Muslim.

Odpověď: Je to soustředění srdce a klid těla.
Pravil Všemohoucí: {Šťastní jsou ti věřící, kteří v modlitbách svých jsou pokorní} [Súra Věřící: 1-2]

Odpověď: Almužna (zakát) je povinné právo určité části majetku, která se dává určitým lidem v určitý čas.
Je to jeden z pilířů islámu. Tato povinná almužna se bere od bohatých a dává chudým.
Pravil Všemohoucí: {rozdávejte almužnu} [Súra Kráva: 43]

Odpověď: Je to jakákoliv almužna, kterou člověk dává pro jakýkoliv dobrý účel.
Pravil Všemohoucí: {Rozdávejte na stezce Boží} [Súra Kráva: 195]

Odpověď: Půst je uctívání Boha tím, že se člověk úmylsně zdrží věcí, které ruší půst, od fadžru až do západu slunce.
Půstu jsou dva druhy:
Povinný půst, to je půst v měsíci ramadánu, který je jedním z pilířů islámu.
Pravil Všemohoucí: {Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli, abyste byli bohabojní!} [Súra Krávy: 183]
Nepovinný půst: například půst každé pondělí a čtvrtek, půst tři dny v měsíci (nejlépe 13., 14. a 15. den v islámském měsíci).

Odpověď: Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží ﷺ řekl: „Kdo se postil ramadán s vírou a nadějí, že mu to bude započítáno, tomu budou odpuštěny všechny jeho předešlé hříchy.” Na tomto hadíthu je shoda.

Odpověď: Abú S’aíd al-Chudarí (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží ﷺ řekl: „Člověk se nebude postit jeden den na Boží stezce, aniž by ho za tento den Bůh vzdálil od ohně sedmdesát podzimů.” Na tomto hadíthu je shoda.
„Sedmdesát podzimů” znamená sedmdesát let.

Odpověď:
1 - úmyslné jezení a pití a pohlavní styk,
2 - úmyslné zvracení,
3 - odpadnutí od islámu.

Odpověď:
1 - co nejdříve po západu slunce se najíst.
2 - dát si jídlo (suhúr) co nejpozději před fadžrem.
3 - dělat při půstu co nejvíce dobrých skutků.
4 - pokud někdo postícímu se nadává, aby mu odpověděl: „Postím se."
5 - při přerušení půstu říkat prosby (dua).
6 - přerušit půst datlemi a pokud je člověk nemá, tak vodou.

Pouť (hadždž) je uctívání Všemohoucího Boha cestou ke Ka’abě s vykonáním určitých činů v určitý čas.
Pravil Všemohoucí: {A Bůh uložil lidem pouť k chrámu tomuto pro toho, kdo k němu cestu může vykonat. Však ten, kdo nevěří... vždyť Bůh věru je soběstačný a obejde se bez lidstva veškerého.} [Rod ‘Imránův: 97]

Odpověď:
1 -zasvěcení (ihrám),
2 - stání na hoře ‘Arafa,
3 - tawáf al-ifáda, tj. obcházení Ka’aby,
4 - chození mezi pahorky Safá a Marwa.

Odpověď: Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží ﷺ řekl: „Kdo vykoná pouť (hadždž), aniž by špatně mluvil a dělal špatné věci, vrátí se z ní, jako byl v den, kdy ho matka porodila." Tento hadíth zaznamenal Buchárí a jiní.
Slovy „jako byl v den, kdy ho matka porodila” se myslí, že je zcela bez hříchu.

Odpověď: ‘Umra je uctívání Všemohoucího Boha cestou ke Ka’abě s určitými činy a může být vykonána kdykoliv.

Odpověď:
1 - zasvěcení (ihrám),
2 - obcházení Ka’aby,
3 - chození mezi pahorky Safá a Marwa.

Odpověď: Džihád je vynaložení veškerého úsilí na šíření a obranu islámu nebo muslimů.
Pravil Všemohoucí: {bojujte majetky i osobami svými na cestě Boží! A to bude pro vás lepší, jste-li vědoucí.} [Súra Pokání: 41]